Autentický záznam zážitků jedné z účastnic závodu

 

Ahoj kamarádi,

 přežili jsme to všichni ve zdraví, družstvo Dešimtukas i Dešimtulkas (družstvo na historických strojích). Nikdo se nezranil, nikdo neupadl,nebyla žádná defekační nehoda.... . Pravda, nebyli jsme nejrychlejší, ale zato jsme vždy pochválili hospodským pivo a vlídně s nimi poklábosili (nejvíc v České Doubravici). A taky jsme vynikli v soutěži o svázání nejdelšího provazu z věcí, které jsme měli na sobě. Je vidět, že se pionýrská průprava neztratí. Kam se za námi hrabali závodníci, kteří přesto, že se svlékli do naha, zůstali daleko za našimi metry.Snad jen musím zmínit urvanou šlapku na bicyklu Jerryho, který se mocně rozšlápl za závodníkem Radkem, aby stejně jako on zdolal na svém historickém velocipédu kopec do České Doubravice (jasná únava materiálu a mohutná síla v nohách závodníka). Pomohlo sběrné vozidlo a promptní výměna šlapky. Trasa byla vskutku náročná, ale velmi zajímavá. Zvlášť, když nějaký záškodník přeznačil některé odbočky (alespoň to zamíchalo pořadím) a my tak na krátko ztratili svého psychologa (Qěta), jenž omylem dojel do Špankova, což bylo blbě, páč měl dojet na Plachtín. Večerní zábava se též vydařila, měli jsme možnost poznat, jak se baví manětínští hoši, kteří na večírek přišli se svýma hokejkama, které používali k tanci. Teda žádnej vloženej hokejbalovej turnaj. Někteří tančili s košťatama. Někteří s náma, s děvčatama.Na závěr jsme si dali koupel v koupališti (při té první, za světla, jelo auto, tak jsme se s děvčatama musely narychlo potopit ještě na mělčině), bylo to velmi romantické, ve tři hodiny ráno, za počínajícího deště....

 

Jana